Božena Němcová

Božena Němcová (*4. 2. 1820 Vídeň; †21. 1. 1862 Praha), rozená Barbora Panklová, je autorkou venkovských povídek, pohádkových sbírek, cestopisných a folklórních črt a obrázků z lidového života. Její nejznámější dílo je Babička z roku 1855.

 

Původ jedné z nejvýznamnějších literárních osobností českého národního obrození, Boženy Němcové, není zcela jasný. Mnoho lidí se už na otázku kdy, kde a komu se narodila, snažilo odpovědět. Vedou se také dohady, zda Božena nepochází jako nechtěné dítě ze šlechtických vrstev. Ale otázka je to těžká. Řekněme však tedy, že je pravda, že se narodila do rodiny Jana Pankla… 

Roku 1770 se narodila v Křovicích Magdaléna Čudová, která se provdala za Jiřího Novotného a žila s ním na Náchodsku. Magdaléna Čudová-Novotná pracovala jako tkadlena a porodila manželovi devět dětí. Když jí bylo 27 let, narodila se jim dcera Marie Magdaléna Terezie Novotná, která ze všech křestních jmen používala to poslední – Terezie (Terezka). Její otec Jiří Novotný zemřel na vojně. Terezie si vzala za muže rakouského Němce – Johanna Pankla, kterému říkali česky Jan. Jejich prvním dítětem byla dcera Barbora Panklová (v dětství jí říkali Barunka, později teprve Barbora, potom slečna Betty a po svatbě Božena).

Božena Němcová se narodila nejspíše 4. 2. 1820 ve Vídni jako Barbora Panklová. Ale je také možné, že teprve tento den byla pokřtěna. Její rodiče Terezie a Jan Panklovi-Proškovi pracovali pro kněžnu Zaháňskou (matka byla služkou a otec panským kočím). Proto se z Vídně přestěhovali do Ratibořic. Zde Božena prožila prvních pět let svého života (1820–1825). V roce 1825 sem přijela její babička Magdaléna Novotná, o které Božena později napsala své dílo prostě nazvané Babička. Božena získala základní vzdělání v České Skalici. V deseti letech byla poslána na vychování k obročnímu Hochu ve Chvalkovicích, aby se naučila němčině a panským mravům. Pobyla zde tři roky (1830–1833) a poprvé zde přišla do styku s literaturou. Další léta strávila znovu v Ratibořicích (1834–1837).

Dne 12. září roku 1837 ve Skaličce se teprve sedmnáctiletá Betty Panklová provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce, který byl o 15 let starší. Josef Němec byl náruživý vlastenec, kvůli čemuž byl ve službě neustále překládán na různá místa v monarchii – aby prý někde nenapáchal nějakou „škodu“. Proto se Němcovi velmi často stěhovali, díky čemuž Božena poznala mnohá místa v Čechách i na Slovensku, ale nejvíce ji k srdci přirostlo Chodsko a Slovensko.
/Ratibořice (1820–1825; 1834–1837), Červený Kostelec (1837), Josefov (1838), Litomyšl (1839–1840; 1861 – v domě U modré hvězdy), Polná (1840), Praha (1842–1845), Domažlice a Všeruby (1845–1848), Františkovy Lázně (1846), Nymburk (1848–1850), Liberec (1850), Slovensko, Česká Skalice, Chlumec nad Cidlinou, Mlékosrby, Nový Bydžov, Stráž (vznik povídky Karla), Mrákov, Chrastovice, Milavče, Stanětice, Bořice, Mariánské Lázně…/

Božena Němcová měla celkem čtyři děti; syny Hynka (*1838 Josefov), Karla (*1839 Litomyšl), jedinou dceru Theodoru nebo-li Doru (*1840 Polná) a nejmladšího syna Jaroslava (*1842).

V roce 1843 se Němcová poprvé pokusila o literární tvorbu. Napsala svou první báseň Ženám českým. O dva roky později začala psát v Domažlicích své první pohádky. V roce 1853 jí zemřel syn Hynek. Bylo mu pouhých 15 let. Božena začala psát první povídky. Téhož roku byl její manžel suspendován a na dva roky zbaven služného. Naštěstí se mu o tři roky později (1856) povedlo vrátit do služby.

Roku 1854 začala Němcová psát Babičku, ve které vzpomíná na své dětství v Ratibořicích prožité se svou babičkou Magdalénou Novotnou. Poprvé byla Babička vydána v roce 1855 u Jaroslava Pospíšila. Druhého vydání se Němcová dočkala den před svou smrtí.

V roce 1860 se Božena na čas rozešla se svým mužem, neboť „ona nebyla moc dobrá hospodyňka a on nebyl příliš tolerantní manžel“. Od 12. září do 28. listopadu roku 1861 přebývala v Litomyšli, kde podepsala smlouvu s nakladatelem Augustou o vydávání sebraných spisů. Potom nemocnou Boženu její manžel odvezl do Prahy. Němcová spalovala většinu své korespondence, kterou léta uchovávala. 20. ledna 1862 dostala těžce nemocná Božena z Litomyšle první sešity druhého vydání Babičky, do nichž ještě zvládla vepsat věnování: dceři Doře a sestře Josefa Franty Šumavského – Markytě. Pak upadla do bezvědomí a v úterý 21. ledna 1862 o šesté hodině ranní v pražském domě U tří lip Božena Němcová zemřela. Bylo jí 42 let. Její pohřeb na Vyšehrad se konal v pátek 24. ledna 1862 o půl čtvrté z domu U tří lip. Rozloučit se s ní přišlo mnoho lidí. Mezi nimi i paní Riegerová a Karolína Světlá.

 


DÍLO

Národní báchorky a pověsti (1845–1847), 7 svazků, pohádky
Obrazy z okolí domažlického (1845–1846)
Slovenské pohádky a pověsti (1857–1858), 10 svazků, pohádky a pověsti
Baruška (1853), povídka – výchovné
Karla (1855), povídka – výchovné
Babička (1855) – idealistické i realistické, o tradicích na vesnici
Divá Bára (1856), povídka – výchovné
V zámku a v podzámčí (1856) – realistické
Chudí lidé (1856) povídka
Pohorská vesnice (1856) – idealistické
Dobrý člověk (1858), povídka – výchovné
Chýše/chyže pod horami (1858), povídka
Pan učitel (1860), povídka – výchovné

Některé povídky Němcová psala do časopisů (například časopisy Česká včela, Květy, Národní noviny, Včela a další), ve kterých používala pseudonymy Ludmila z Hájku nebo Štěpán Danielli.

 

Babička

 

Divá Bára


© iveta kulhavá (webdesign, celková koncepce a obsah stránek), eva kautzká (kód) / mapa stránek / kontakt