Jan Otčenášek

1924–1979
český prozaik
literárně začal tvořit až na počátku 50. let jako jeden z autorů budovatelské prózy

 

DÍLO

Občan Brych (1955)
Kulhavý Orfeus (1964)


Romeo, Julie a tma

KNIHA

Vydání/ nakladatelství Práce; v Praze 1984; 9. vydání (edice Příliv)
Ilustrace/ Karel Teissig
Počet stran/ 162

Literární druh/ próza  novela
Forma/ er-forma
Jazyk/ spisovný (hovorová čeština)
Neznámá slova/ singrovka – šicí stroj americké značky Singer; licitovaný mariáš – druh mariáše, při kterém se vydražuje 

 

CITACE

Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek. první věta knihy


POSTAVY

Pavel 18 let, maturant
Alois asi 58 let, Pavlův otec, krejčí
Mařenka Pavlova matka
Antonín Čepek krejčovský dělník, Aloisův dlouholetý kamarád
Ester 18 let, židovka, dcera doktora
Rejsek ožrala z domu, kde měl Alois krejčovnu


DĚJ

Místo/ Praha
Doba/ 26. 5. 1942 až 18. 6. 1942 (doba protektorátu)

Děj/ Potkali se v parku. Pavel si sedl na lavičku, kouřil, na druhém konci seděla dívka s černým kufříkem, „podivně do sebe zachoulená“. Plakala. Pavel jí chtěl najednou pomoct. Zjistil, že je židovka. Prozradila mu, že se dnes ráno měla dostavit k transportu do Terezína – a nepřišla. I když měla v Terezíně rodiče, kteří sice už nepsali, ale ona stále doufala, že je uvidí. Přesto nepřišla. Pavel se jí ujal, tajně ji ubytoval ve svém študáckém kamrlíku vedle otcovy krejčovny a v její samotě ji zde navštěvoval a nosil jídlo, kterého však moc nebylo. Zamilovali se do sebe, dýchali jen pro sebe. Pavlovi rodiče o Ester nevěděli, jen se divili, proč se jejich syn tak změnil, a měli strach. Až jednou v noci Čepek Ester našel a řekl o tom Pavlovu otci. Alois měl sice obrovský strach, ale rozhodl se synovi pomáhat. Jenže k ránu osmnáctého června se všude v ulicích začala ozývat střelba. Němci vyrazili do ulic. Pavel myslel, že je to kvůli Ester. Myslela si to i ona a myslel si to i sobecký Rejsek, který nedávno zjistil, že v domě je židovka. Chtěl ji radši vydat Němcům, aby on sám neumřel. Čepek ji před ožralým Rejskem ochránil. Ona pak stejně utekla. Nechtěla, aby kvůli ní zabili Pavla. Příliš ho milovala. Nevěděla, že ten poprask je kvůli atentátníkům schovaným v nedalekém kostele. Doběhla až do parku, Němcům přímo do rukou 


© iveta kulhavá (webdesign, celková koncepce a obsah stránek), eva kautzká (kód) / mapa stránek / kontakt