Jednotlivé dny vánočního období

 

24.12.  Štědrý den
25.12.  Boží hod vánoční
26.12.  Sv. Štěpán
27.12.  Sv. Jan Evangelista
28.12.  Svátek Mláďátek
2.2.  Hromnice

 



 

 

 

 

24.12./ Štědrý den

Štědrý den (liturgicky vigilie, tedy předvečer slavnosti) byl dříve dnem postním. Aby přísný půst vydržely i děti, rodiče jim za odměnu slibovali, že večer uvidí zlaté prasátko, nebo je naopak strašili Perchtou (odvozeno z německého Berchta, Bílá paní), která rozpáře břicha těm, kteří se nepostili. Někde dokonce chodila strašit a trestat nestřídmost děvčata v bílém převlečená za Perchtu s metlou či velkým dřevěným nožem s červeně natřenou špičkou (krev).

Rodina zasedala ke slavnostní večeři teprve po východu první hvězdy – a tím končil adventní půst. Posadit se však všichni směli, až hospodyně oznámila, že má vše připraveno. Počet sedících u štědrovečerního stolu nesměl být lichý, proto lidé radši předem zvali hosty. Večeře měla obvykle několik chodů: kuba, muzika, pukance s mákem a medem, hrachová nebo čočková polévka, hubník (nákyp s houbami)… Ryba příliš oblíbená nebyla, jelikož v 16. a 17. století platila za postní jídlo. Kapr se stal tradičním vánočním jídlem teprve v 19. století. Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli. Přebytek se pak dával dobytku, kořenům stromů v zahradě a studni – aby dávali nadále vodu a obživu.

Na Štědrý den začínalo vánoční koledování, jež různě trvalo až do Tří králů. Za starých časů se o mnoha lidových svátcích koledovalo a obcházelo domáctnosti, jelikož koledování prý ovlivňovalo osud – a tak mělo i své obřady, ve kterých se přálo štěstí a zdar. Křesťanství jej však postupně nahrazovalo modlitbou a mší, a tak tento zvyk zůstal jen lidem pro radost o Vánocích a chudším obyvatelům pro přilepšení.

Z celého roku byl právě tento den nejvhodnější pro předvídání budoucnosti. Proto lidé praktikovali mnohé zvyky a kouzla.

 

 

25.12./ Boží hod vánoční

Boží hod vánoční je dnem narození Ježíška. Tento den se vůbec nesmělo pracovat. Ani lůžka se neustýlala, někde dokonce zavazovali dobytku huby, aby nemohl přežvykovat a znesvěcovat tak tento den.

 

 

26. 12./ Sv. Štěpán

Židové neměli Štěpána rádi, jelikož ohnivě hlásal, že Kristus je Mesiáš předpovězený proroky. Proto ho obžalovali z velezrady židovstva a před hradbami Jeruzaléma jej roku 37 n.l. ukamenovali.

Svatý Štěpán se stal patronem koní, a tak se v jeho den před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli zdraví a čilí po celý rok. V kostele se ten den světil oves a hospodáři někdy při mši hodili na kněze hrst ovsa jako upomínku ukamenování.

 

 

27. 12./ Sv. Jan Evangelista

Jan Evangelista se stal se svým bratrem Jakubem apoštolem a učedníkem Krista. Jan byl nazýván „miláčkem Páně“ a po jeho ukřižování pečoval o Pannu Marii. Když i ona zemřela, odešel do Efezu, kde sepsal svá evangelia. Roku 94 n.l. ho ale Římané zajali a určili mu smrt v kotli s vroucím olejem. Boží vůle jej však ochránila a olej mu neublížil, tak ho poslali do vyhnanství na ostrov Pathmos a Jan zde napsal knihu Zjevení. Vrátil se pak do Efezu a tam ve svých 90 letech zemřel klidnou smrtí.

Tento den prý Jan požehnal a vypil otrávené víno od svých nepřátel, nic se mu však nestalo, a tak se pak od 12. století nechávalo toho dne světit víno a podávalo se se slovy: „Pij lásku sv. Jana.“ Venkované jej 27. prosince pili proto, aby je ochránilo před hadím uštknutím.

 

 

28. 12./ Svátek Mláďátek

Památka Mláďátek se spojuje s Herodesem. Jelikož jej mudrci oklamali, nechal v Betlémě a celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let podle času vyzvězeného od mudrců. Údajně jich bylo 4 444.

 

 

2. 2./ Hromnice

Hromnicemi (2. února) končí vánoční období – pokud jste do této doby ještě neodstrojili stromeček, učiňte tak v tento den. Do kostelů se přinášejí svíce k vysvěcení. Tyto „hromničky“ měly chránit úrodu před hromobitím a dům před neštěstím. Báby kořenářky jimi léčily – dávaly je do rukou nebo křížem pod krk nemocnému. Rozžatými svícemi, které symbolizují očistu, se také obcházely včelí úly. O tomto svátku se nemá pomlouvat, klít, tancovat, ani žertovat. Podle lidové víry by hospodyně neměla brát do ruky jehlu – přitáhla by na stavení blesk a mohlo by vyhořet. V pohanských dobách byly Hromnice spojeny s bujnými oslavami jako předzvěstí jara.


© iveta kulhavá (webdesign, celková koncepce a obsah stránek), eva kautzká (kód) / mapa stránek / kontakt