Velikonoční období

Na Velikonoce se křesťané připravují čtyřicetidenní postní dobou, která začíná Popeleční středou po masopustním úterý a končí šestou postní nedělí – Květnou. Původně to byla doba, kdy lidé toužící přijmout křest (katechumeni) zintezivnili svoji přípravu. Ostatní Křesťané se brzy připojili, aby si tak sami svojí víru oživili. Nově pokřtění si oblékali bílá roucha, jelikož bílá symbolizovala nový život. Proto se ve velikonočním období má nosit bílá barva, která zárověň symbolizuje světlo. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dní až do neděle svátků "Seslání Ducha svatého".

Masopustní neděle / 49 dní před Božím hodem
Masopustní úterý /47 dní před Božím hodem
1. den půstu: Popeleční středa /46 dní před Božím hodem
2. den půstu: Pytlový čtvrtek /45 dní před Božím hodem
5. den půstu: 1. neděle postní – Černá "Invocavit" /42 dní před Božím hodem
12. den půstu: 2. neděle postní – Pražná "Reminiscere" /35 dní před Božím hodem
19. den půstu: 3. neděle postní – Kýchavá "Oculi" /28 dní před Božím hodem
26. den půstu: 4. neděle postní – Družebná "Laetare" /21 dní před Božím hodem
33. den půstu: 5. neděle postní – Smrtonosná "Indica" /14 dní před Božím hodem
40. den půstu: 6. neděle postní – Květná "Palmarum" /7 dní před Božím hodem
1. den Velikonočního týdne: Modré pondělí (někde Žluté) /6 dní před Božím hodem
2. den Velikonočního týdne: Šedivé úterý /5 dní před Božím hodem
3. den Velikonočního týdne: Sazometná středa (Škaredá, Černá, Smetná) /3 dny před Bož. hodem
4. den Velikonočního týdne: Zelený čtvrtek /3 dny před Božím hodem
5. den Velikonočního týdne: Velký pátek /2 dny před Božím hodem
6. den Velikonočního týdne: Bílá sobota /1 den před Božím hodem
Velikonoční noc (Velká) /noc z Bílé soboty na Boží hod velikonoční
7. den Velikonočního týdne: Boží hod velikonoční
Velikonoční pondělí (Červené) /1 den po Božím hodu
Bílá neděle /7 dní po Božím hodu
Na nebe vstoupení Páně /39 dní po Božím hodu
Svátky svatodušní /49 dní po Božím hodu
Nejsvětější trojice /56 dní po Božím hodu
Božího těla /60 dní po Božím hodu

 

 

Postní doba

Popeleční středa
O Popeleční středě se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny minulého roku na Květnou neděli. Tímto popelem dělá kněz na čele věřícím kříž, říkajíc při tom slova: „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš." Tím se věřícím připomíná pomíjivost tohoto života a nutnost pokání.

Co se traduje:
- Kdo o masopustním úterku (před Popelečnou středou) bude tancovat přes půlnoc, objeví se mu čert v zeleném kabátě a bude strašit takového neznaboha!
- Kdo dnes bude prát prádlo, tomu pak stejně zůstane po celý rok špinavé.
- Kdo se dnes napije svěcené vody či kořalky, bude v létě ochráněn před komáry.
- Kdo dnes peče chléb, tomu tento den při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.
- Přadleny říkaly: „Škaredou středu nerada předu, ráda spím, co je kde dobrého, všechno sním.“ 

Zvyky:
Praní zástěr: Na Přeloučsku chodily ráno ženy s hrncem s rozpuštěným mýdlem a natíraly jím tváře mužů, kteří se dosud neprospali z masopustu. Kdo se tomu chtěl ubránit, musel se vykoupit penízem. Za ty pak ženy kupovaly sladkou rosolku a společně ji popíjely.

Na Ledečsku po vsi chodíval od stavení ke stavení směšně oblečený člověk s rozžatou lucernou v ruce a předstíral, že hledá ztracený masopust. Poté, co mu někteří povolili hledat jej u nich doma, prohlédaval každý kout a lidé se smíchem přihlíželi. Dostal za to nějaké zbytky z masopustu.

 

Pytlový čtvrtek
Tento den se dojídaly zbytky z masopustních hodů. Byla to jakási "hodokvasní prodloužená". A odkud název? Po masopustě se totiž všechno zbylé sní, stráví – zpytluje! Nebo byl název odvozen od režného pytlového roucha postního.

 

1. neděle postní – Černá (Liščí/Sametová) "Invocavit"
Odkud pocházejí názvy první neděle postní? Černá: Protože se ženy odívaly do černých šatů, čímž se buď připomínalo ukřižování Krista, nebo to značilo nadcházející půst. Samometná: Protože byla dnem úklidu. Liščí: Protože matky v noci tajně pekly preclíky, které pak děti nacházely navěšené na barevných stužkách na vrbových proutcích nebo na ovocných stromech – „nadělila jim je liška“. Kolik dětí, tolik bylo proutků. (Ve třetím postním týdnu obcházela stavení v Kostelci u Vorlíka žena přestrojená za lišku. Měla koš plný preclíků. V domě, do kterého přišla, vykropila světnici, dala majitelům láhev s rosolkou a pak malé děti i dospělé honila jako liška. Když dostala dárek, odešla.)

 

2. neděle postní – Pražná "Reminiscere"
Název Pražná byl spojen s postním pokrmem "pražma", připraveným z upražených naklíčených obilných zrn. Z tohoto pražma se také připravovala polévka „praženka“.

 

3. neděle postní – Kýchavá "Oculi"
Tento název skutečně pochází od slova kýchat. Ve středověku prý existovaly mory, které se začaly projevovat kýcháním. Říkalo se: "Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil." Lidé proto vinšovali sobě "Pomáhej pán Bůh" nebo "Pozdarv Tě pán Bůh". Poté bylo toto pozdravení znakem dobrého chování. A věřilo se, že kýchání čistí hlavu – proto se ještě podporovalo šňupáním.

Traduje se:
Kdo v tento den třikrát za sebou kýchne, bude zdráv celý rok.
Kolikrát kdo kýchne, minimálně tolik roků bude ještě žít.

 

4. neděle postní – Družebná "Laetare" (Družbadlná/Družbadlnice; Středopostní; Růžebná/Růžová)
O Družebné neděli se chlapci a dívky scházeli ke společným posezením, kdy každý přinesl nějakou svačinu a tu pak společně snědli.
Ženich také chodíval s družbou do domu, kam chtěl o pomlázce přijít na námluvy. Dostal zde k jídlu "pučálku", přičemž se mu předložila vidlička, on však měl správně počkat na lžíci, jinak se mu vysmáli. Název Středopostní pocházi od toho, že tato neděle tvořila pomyslný střed půstu. A Růžebná/Růžová se nazývá proto, že se v tuto dobu v Římě světí zlatá růže.

 

5. neděle postní – Smrtonosná (Smrtná, Smrtelná) "Indica"
Ze vsi se vynášela bohyně smrti a zimy – Smrtka (Morana, Mařena, Mořena, smrtholka) a přinášelo se léto v podobě mladého stromku. Lidé Smrtku nejčastěji vytvářeli ze slámy a strojili do starých ženských šatů. Poté ji připevňovali na vysokou tyč a v čele průvodu vynášeli za ves a tam ji hodili do vody, zahrabali nebo upálili. Zpět se vraceli s "lítem" – malým zeleným stromkem ověnčeným různými ozdobami. Za hlasitého prozpěvování s ním obcházeli domy a koledovali. Věřilo se, že z toho domu, odkud se chlapec nezúčastní obřadu, někdo do roka zemře. Celý tento zvyk však pochází z pohanských dob a církev jej zakazovala.

 

6. neděle postní – Květná (Květnice/Květnica, Beránková, Palmová) "Palmarum"
Tuto neděli se světí kočičky a vrbové proutky se slovy: "Květná neděle spojuje Kristův královský triumf a oslavu jeho utrpení vjedno. Obojí je ve velikonočním tajemství vzájemně propojeno…" To na památku slavného vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma na oslátku, kdy mu lidé na cestu házeli useknuté ratolesti stromů. A právě proto se světí kočičky (kocanky, koťátka, barušky, bahníře) – svazky jívových prutů. Nově posvěcené větvičky se vymění za staré, které se spálí. Dříve se světily i jiné ratolesti – například lískové, jasanové, březové nebo vrbové. Této neděli se říká také Palmová podle nových pučících prutů.

Co se traduje:
- Nemá se nic péci, neboť by se zapekl květ na stromech a bylinách a nebylo by žádného ovoce.
- Kdo spolkne 1–3 posvěcené kočičky, nebude je boler po celý rok v krku.
- Kdo si posvěcenými kočičkami přetře oči se slovy „kočičky, kočičky, aby nebolely vočičky“, nebudou jej bolet oči.
- Kouzlo: Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

Zvyky:
Svěcené kočičky se zastrkávaly za kříž nebo svatý obrázek ve světnici, jinde se dávaly do sklepa.
Oblékaly se nové šaty a jiné se vyvěšovaly, aby v nich člověk kvetl.
Vymetalo se obydlí zelenými ratolestmi, aby všekerá neřest zahynula.

 

Velikonoční týden – pašijový, svatý, velký

Vlastní Velikonoce začínají Květnou nedělí, která zahajuje pašijový týden (pašije – latinsky utrpení) – poslední týden čtyřicetidenního půstu. O Květné neděli se začíná oslava Svatého týdne průvodem, který symbolicky naznačuje, že následujeme Pána na jeho cestě utrpení a účastníme se jeho kříže, abychom dostali také podíl na jeho vzkříšení a na jeho životě.

 

1) Modré pondělí (někde Žluté)


2) Šedivé úterý
Modré pondělí a Šedivé úterý měly pouze své názvy a mimo mše svaté se v tyto dny žádné obřady nekonaly.

 

3) Sazometná (Smetná, Škaredá, Černá) středa
Tento den se především uklízelo. Říkalo se jí Sazometná nebo Smetná, protože se vymetaly saze z komínů a smýčily se domy. Název Škaredá je od toho, že v tento Jidáš škaredil (žaloval) na Krista.

Lidé nosí do kostela polínko dřeva a dají je opálit na hranici jidáše. Doma z něho nadělají louček a z těchto křížků, které o Veliké neděli po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou zastrkají do rohů polí. Vždy tři lístky a ratolest, načež je svěcenou vodou pokropí. Který hospodář bude mít dříve zastrkané křížky, bude mít časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými kočičkami, tak vysoko vzroste obilí. Křížky s ratolestmi chrání před krupobitím.

Co se traduje:
- Kdo se bude tento den škaredit a mračit, bude se mračit po všechny středy v roce.
- Důsledný úklid vyhání zlé duchy z domu.

 

4) Zelený čtvrtek
V ten den se nosilo zelené mešní roucho – od toho možná název Zelený čtvrtek. Také se jedla jen zelená strava (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý po celý rok. Jedná se o velmi starý zvyk převzatý z židovské slavnostní večeře Pesach.

Tímto dnem umlknou zvony („odlétají do Říma“) a znovu se rozezní až na Bílou sobotu při zpěvu Gloria. Proto ke svolání k bohoslužbám lidem sloužily jiné nástroje: různé řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a všechno jiné, co vydávalo rámus. S řehtačkou v podobě trakaře také procházel vesnicí v poledne a večer zástup dětí, kteří odříkavali říkanku, na jejímž konci zvolali: "Cruciferum ďáblum" na znamení, že Jidáš se už v pekle smaží.

Co se traduje:
- Kdo si zacinká penězi, když zazní zvony naposledy, budou se ho peníze držet po celý rok.
- Kdo tento den zazvoní paličkou o hmoždíř, opustí jeho stavení hmyz a myši.
- Kdo dnes smetí spálí, hodí přes plot nebo vynese na rozcestí, jeho stavení taktéž opustí hmyz a myši.
- Kdo se ráno umyje rosou, je uchráněn před onemocněním šíje a dalšími nemocemi.
- Kdo sní před východem slunce pečivo namazané medem, je chráněný před uštknutím hadů a před žihadly vos.
- Kdo sní jidáše potřeného medem, bude zdravý.
- Kdo vymete tento den z domu uhlí, nebudou se mu dobře líhnout kuřata.
- Nemá se nic půjčovat a s nikým se nehádat – odměnou se budou všechny hádky vyhýbat a peníze si samy cestu najdou.
- Zůstane-li ve vesnici mrtvola některého občana přes Zelený čtvrtek, Velký pátek, nebo Bílou sobotu, brzy vypukne v dědině oheň.
- Když majitel domu obejde po západu slunce stavení a vykropí věchýtkem ze slámy jeho nejbližší okolí svěcenou vodou z nového hrnku, uchrání to jeho obyvatele před zlými čarodějnicemi a dalšími zlými bytostmi. Při kropení má říkat: "Ven hosti bez kostí! Žádný neřád nebude se v tomto domě zdržovat!"
- Kdo chce míti zdravé a dojné krávy, ať se řídí touto radou: V noci před Zeleným čtvrtkem natrhejte alespoň šest jarních bylin a uvařte je v trojí vodě. Pak tento nápoj podejte kravám před první pastvou, omyjte jím i jejich těla a také vykropte chlév.

Zvyky:
- Lidé v tento den vstávali velice časně, pomodlili se pod širým nebem a omyli rosou. Někde se tato tradice dodržovala až na Velký pátek.
- Hospodyně pekly jidáše – zvláštně tvarované obřadní pečivo z kynutého těsta – jako připomínku na apoštola Jidáše, který Krista před jeho popravou zradil.
- Sel se len a hrách, protože vše o Zelený čtvrtek zaseté prý dobře prospívá.
- Konaly se pandělinky – ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínaly se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne.
- Někde děti hledaly už tento den vajíčka poschovávaná po zahradě.

 

5) Velký pátek

Tento den byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se přibližně v tento čas konají obřady, ketré mají tří části: Bohoslužbu slova (čtou se pašije), uctívání kříže a přijímání. V mnohých kostelech se také koná pobožnost křížové cesty.

Podle Bible se v momentě Ježíšovy smrti roztrhla v jeruzalémském chrámě opona, která dělila velesvatyni od ostatních prostor – tak se prý Ježíšovou smrtí otevřela cesta k největšímu pokladu – k samotnému Bohu. Podle lidové tradice se však v tuto dobu otevírá cesta k jiným pokladům – pokladům v zemi.

Tento den se drží přísný půst ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Výzdoba kostelů je chudá (žádné květiny, žádné svíce na oltáři) a písně se zpívají bez doprovodu varhan. Zvony mlčí.

Zvyky:
- Spalovaly se kočičky svěcené o Květné neděli.
- Lidé vstávali před východem slunce a chodili se mýt do potoka, aby byli zdraví.
- Nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.
- Na venkově se nesmělo pracovat.
- Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí.
- Nepralo se prádlo, protože by se prý namáčelo místo do vody do Kristovy krve.
- Nic se nepůjčovalo, protože půjčená věc by se mohla očarovat.
- Předly se pašijové nitě, jimiž se pak na šatech udělalo několik stehů, které měly ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem.
- Chodilo se po domech za zvuku řehtaček a oznamovalo se poledne a ranní i večerní klekání. Při tom se zpívaly popěvky namířené proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily "Jidáše" – zrzavého chlapce.
- Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - to je mělo ochránit před bolením zubů.
- Děvčata stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem.
- V noci se tajně vysypávaly a vylévaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři.
- Byl to Den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč.

Co se traduje:
- Z vody prý vycházeli vodníci a proháněli se po souši na koních.
- Otevírá se země s poklady. Místo ukrytého pokladu označuje záře – například světýlka, zářící skalní otvor nebo zářící kapradí, případně kvetoucí (kvete od 3 do 9 hodin). Podle pověsti se v tento den na chvíli otevírá i hora Blaník.

 

6) Bílá sobota

O Bílé sobotě se zvony vrátily z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Tento den se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření.

Název Bílé soboty může být odvozen od bílého roucha novokřtěnců, kteří se tento den křtili při obřadech noční bohoslužby vigilie. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem.

Před vigilií se před kostely světil paškál – oheň, od kterého se zapalovala velikonoční svíce. Hospodyně předtím uhasily ohně doma a znovu je rozžhly až polínkem rozpáleným od paškálu. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z posvěceného ohně se posypávaly louky.

Na Bílou sobotu se uklízelo, bílilo a připravovalo na slavné Vzkříšení – na Hod boží velikonoční. Připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky a zdobila se vajíčka. Skončením Bílé soboty také skoncoval dlouhotrvající půst.

Zvyky:
- Před východem slunce se někde děvčata umývala rosou, aby byla pěkně bílá a nenaskákaly jim pihy.
- Před východem slunce se novým koštětem vymetalo stavení, aby se v něm nedržel hmyz a stavení bylo čisté po celý rok.

 

Velikonoční noc

O Velikonoční noci (z Bílé soboty na neděli Božího hodu velikonočního) se konají vigilie na oslavu svaté noci, kdy Pán vstal z mrtvých. Koná se také křestní slavnost, kdy jsou v bílém rouchu přijímáni novokřtěnci. Křest v řečtině znamená ponořovat.

 

7) Boží hod velikonoční

Podle židovského kalendáře je neděle prvním dnem v týdnu. A právě tohoto dne za svítání vstal Ježíš Kristus z mrtvých, čímž dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto křesťané tento den nazvali “dnem Páně” a pravidelně se schází k “lámání chleba”.

Zvyky:
- Pečou se velikonoční beránci.
- Světily se velikonoční pokrmy (beránek, mazanec, vejce, chleba a víno). Každá návštěva z něj pak dostala kousek.
- Kus svěceného jídla se daroval poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.

Co se traduje:
- Kdo o Božím hodu velikonočním jedl posvěceného beránka, pomohlo mu to pak nalézt ztracenou cestu v lesích.

 

Velikonoční pondělí (Červené)

Je to nejvýznamnější den velikonočního cyklu. Toho dne chlapci chodí s pomlázkami za děvčaty a ženami, šlehají je a dostávají za to od nich malovaná vajíčka, stuhy, dárečky i alkohol. Dříve chlapci na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela. Odpoledne děti za vsí hrály různé hry o vajíčka a večer se mládež veselila při muzice v hospodě.

 

Bílá neděle

Je to druhá neděle velikonoční. Toho dne nosili novokřtěnci naposledy bílé křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání.

© iveta kulhavá (webdesign, celková koncepce a obsah stránek), eva kautzká (kód) / mapa stránek / kontakt